ROZJUCHANÁ CESTA SE TŘEMI BODY
neděle 18.října 14,30 – mistrovské utkání 1.mužstvo
TJ SOKOL HORNÍ BEČVA – TJ NIVNICE 0:1
poločas: 0:1
góly: 15.T.Kelíšek
sestavy:
Horní Bečva: Michut – Maceček (53.Kuřík), Macura, Dobeš, Š.Ondruch – Petrů, Vašut, Kuběna, Lejska – Kolařík, F.Zetocha (76.M.Ondruch)
Nivnice: Kolaja – Velecký, Bršlica, Stojaspal – T.Kelíšek (65.Vítek), Bumbalík, Bína (65.Hulín), V.Straňák, J.Kelíšek (43.Zetka) – Gojš, R.Straňák (86.Valenta)
rozhodčí: Filgas – Skácel, Hebnar
žk: 0 – Kolaja, Valenta
diváci: 300
střely na branku: 1:3
rohy: 4:7
další utkání: Kunovice – Vigantice 2:2, Mladcová – Velké Karlovice 3:1, Luhačovice – Staré Město 2:2, Napajedla – Slušovice 2:4, Nevšová – Štítná nad Vláří 3:2, Osvětimany – Morkovice 3:0
Stokilometrová vzdálenost, hodina a třičtvrtě cesty. Máme, co jsme chtěli… Ale vážně. Stejně jako několik předchozích soupeřů z Valašska se i Horní Bečva dostala na naši nástěnku poprvé (jezdili jsme tam kdysi na zimní soustředění) a tím zmizel další nepopsaný papír naší historie. Do ní jsme po nechvalném duelu s Kunoviceni zapsali i daleko povedenější kapitolu a to čtvrteční reprezentační utkání ,,šestnáctek” Česko – Slovensko (5:1) hrané u nás. Po celé sérii víkendových urážek to byl balzám na fotbalovou duši. Do Nivnice se sjelo mnoho osobností (Lička, Čelůstka, Slončík, předseda KFS Hubáček atd.) a znovu se potvrdilo, že čím vyšší ,,šarže”, tím kulturnější vystupování. Ale je čas vyjet na Valachy. Samozřejmě autobusem a tím i s nadějí na bod(y), jelikož již víte, že pokud valíme busem ven znamená to vždy zisk alespoň bodu. Mimochodem v posledním kole nemusíme na Mladcovou ani jezdit. Pofrčíme auty a to naopak značí návrat s prázdnou. Škoda. O to více bodů budeme ale muset posbírat v Horní Bečvě a doma s Luhačovicemi. Až na potrestaného J.Sotoláře se kočár zaplnil celkem obstojně (čti – byli jsme kompletní) a na trenérovi bylo, aby si během dlouhé štreky vyhodnotil, kdo byl minulý týden nepostradatelnou součástkou či motorem týmu a kdo si dnes naopak zaslouží strčit jenom mezi povinnou výbavu. Nakonec stál místo neslaný nemastný výkon minulý týden jenom J.Vítka, jehož nahradil M.Bína. O Horní Bečvě jsme nevěděli nic. To, že ještě ani jednou neremizovala si najdete sami, stejně jako fakt, že je nováčkem soutěže, když postoupila z druhého místa za Viganticemi, které ji na podzim vypoklonkovaly i z poháru KFS. Domácí duely Horní Bečvy jsou hojně navštěvovány, ale s ubývajícími stupni už se divácké zázraky očekávat nedají. 300 diváků však přišlo a vytvořilo veskrze sportovní prostředí bez jediné skvrny, což se musí povědět i o domácích činovnících. Třešničkou na dortu bylo čistě sportovní klání se dvěma kartami pro nás, z nichž jedna byla za zdržování. Utkání měli totiž sudí pevně v rukou a především hlavní p.Filgas řídil utkání skvěle. Rádi jsme také před odjezdem uslyšeli, že jsme byli nejlepší tým, který se v poslední době v Horní Bečvě představil. Hezky se to poslouchalo. Hráli jsme opravdu výborně a domácí jsme pustili do jedné či dvou pološancí.
Jednu z nich jsme zhlédli už ve třetí minutě, kdy se do balonu opřel domácí Kolařík a balon lízal nejenom rosou či vodou nasátý trávník, ale hlavně také levou tyč naší branky. V 8.minutě se kopal první roh utkání a po něm i druhý. Oba zahrávali naši J.Gojšem, ale ani jeden domácím újmu nezpůsobil. Snahu ale upřít nelze, poněvadž po tom druhém s koncovkou zápolil jak P.Stojaspal tak V.Velecký. V 11.minutě si zacentrovali od praporku i domácí, ale také u naší branky byl hustý provoz. V 15.minutě se, dá se říct, že zčista jasna, poprvé zahřmělo před brankou a hned z toho byla naše radost. Uprostřed plochy si vyhověli bratři Straňákovi, aby posléze mladší Vojta nabídl balon na křídlo J.Kelíškovi, který přízemním centrem pocukroval balon také svému bráchovi a Tomáš do protipohybu golmanovi otevřel a také uzavřel (to ale nikdo nevěděl) stav utkání – 0:1. Tím byly brankové akce spotřebovány, ale do konce scházelo 75 minut. Co s nimi? Ve 23.minutě našel dlouhým nákopem golman R.Kolaja rozběhnutého J.Gojše, ale ten po dlouhé kličce branku levačkou z úhlu přestřelil. Za minutu spřádali trest domácí, kdy finální nahrávkou našel na vápně Kuběna Lejska, ale tomu, co čert (ne)chtěl, vložil tlapky do míče krtek a ten letěl převysoko (ten balon). Před půlhodinou hry byl pětadvacett yardů od branky nedovoleně remplován J.Gojš, leč vzdálenost se pro přímák kopajícího R.Straňáka ukázala jako překážka a Michut v domácí svatyni byl u tyče včas a ovoce sklízel do koše. Ve 34.minutě štrykovali na levém křídle cosi T.Kelíšek s R.Straňákem, ale domácí jim to cosi rozpárali ještě, než to dopletli. Ve 35.minutě se jedna z mála povedenějších akcí odehrála také před našim velkým čtvercem. Kuběna se sice po protiútoku prosmýkl přes M.Bínu, ale s koncovkou zápasil a branku minul. Za minutu snil o vyrovnání Š.Ondruch, ale mířil tamtéž, kam před ním Kuběna. Š.Ondruch ještě dostal ve vápně příležitost k nápravě po standardce z poloviny, ale po otočce bylo kovové zařízení znovu maličké a vyprášil jenom boční síť. Tím byly prakticky domácí pobyty v našem vápně spočítány do jednoho a až do půle už se nic výraznějšího neudálo. A včíl, když je přestávka, tak pochválíme naši dnes tříčlennou defenzívu, ale také zmíníme, že ji vydatně a úspěšně pomáhala i řada záložní. Zkrátka přesně takové představy o naší hře máme.
Ve druhé půli jsme očekávali od domácích Valachů zvýšené obrátky. Ale protože jsme věděli, že některým týmům zde nestačil ani náskok dvoubrankový tak jsme se měli na pozoru. A byli jsme to dokonci my, kdo měl první příležitost pohnout stavem. Ve 47.minutě procpal balon J.Gojš před malé vápenko na T.Kelíška, ale tomu nebylo přáno a pohotový Michut sice nadvakrát, ale přece jenom udržel akcie domácích. Ve 48.minutě byl pod nohama Kolaříka včas R.Kolaja, ale vůbec se nám nezdálo, že by tyto dvě akce dělila jenom minuta. Nezdálo se to ani hlavnímu a tak dal na světelné tabuli posunout čas o tři minuty dopředu, což se nezdařilo a tak byl reálně odehraný čas utkání o zmíněný úsek před tabulí. V 62.minutě si došel pro cenu fair play náš golman R.Kolaja, když přiznal teč po ráně Juříka. Naštěstí jsme následný roh odvrátili, protože by asi s cenou pod paží štrupital domů pěšky.. Ale teď vážně. Domácí se opravdu dostávali jenom ke ztečím z uctivé vzdálenosti, protože to, co naši vzadu předváděli bylo oku lahodící a jako skála rozbíjeli jeden domácí pokus za druhým. V 68.minutě se živý a čerstvý J.Vítek vydal po pravé lajně k vápnu ale jeho centr hlavičkoval další střídající fotbalista D.Zetka v záklonu a tak jsme neměli a ani nemohli mít převratné očekávání. Minuty se pro domácí krájely velmi rychle, přestože my jsme měli jiný pocit, ale ve hře na trávníku stále nic nového. Naši lovili domácí už v zárodku a sem tam to smrdělo u či ve vápně domácích. V 70.mimutě pálil povedeně z dálky a voleje domácí Vašut, ale hrstka nivnických příznivců si odfoukla, když balon o branku ani nezavadil. V 78.minutě se k balonu to teči sudího dostali domácí na parketě asi dvacet metrů od naší kisně, ale tu dnes domácí kloudně ne a ne trefit. V 83.minutě se domácí dopracovali k nebezpečnému přímáku z boku a to faulu D.Zetky. Po centru zakončoval asi nejnebezpečnější šanci domácích Vašut nad, ale co se dělo potom z toho moudří nejsme. Pomezní ukázoval chvíli roh (ten vůbec), chvíli asi ofsajd a potom odkop od branky. Co tedy bylo pískáno už nezjistíme, ale protože kopalo od naší branky tak může platit jenom varianta B nebo C. V 88.mimutě už jsme viděli balon síti domácích, ale na centr aktivního J.Vítka nedosáhl ani D.Valenta a ani J.Gojš a to kvůli tomu, že nemají kopačky o číslo větší. V poslední minutě měli domácí možnost zahrát poslední roh utkání, a přiznáme, bylo nám z toho všelijak, ale přestože chvilku balon poskakoval mimo naši kontroku tak nakonec vyplaval mimo velký čtverec a po této chvilce geometrie bylo utkání u konce. Všimli jsme si, že ač domácí prohráli tak jim nikdo nic nevyčítal, protože prostě dali do zápasu vše a když byl soupeř o gól lepší tak prostě byl. My si ceníme našeho nasazení, bojovnosti, pohybu atd. Dokázali jsme vyhrávat osobní souboje, sbírat druhé míče a proto jsme utkání naklonili na naši stranu. Zaslouženě. Vyznělo to i z pozápasových debat s domácími. Zisk tří bodů měl samozřejmě za následek, že se odjezd zpozdil a také cesta nebyla plynulá, ale lemována několika zastávkami. Zkrátka se protáhla na dvě a půl hodiny. Tři body za to stály.