PLNÝ HRNEC EMOCÍ A VYROVNÁNÍ V NASTAVENÍ Z PENALTY
sobota 10.října 15,00 – mistrovské utkání 1.mužstvo
TJ NIVNICE – FOTBAL KUNOVICE 1:1
poločas: 0:1
góly: 90.+1. (PK) R.Straňák – 29.Vagdal
sestavy:
Nivnice: Kolaja – Vítek, Bršlica, Velecký, Stojaspal – T.Kelíšek (61.Bína), Bumbalík, R.Straňák, V.Straňák (61.Zetka), J.Kelíšek (76.Valenta) – Gojš
Kunovice: Kohoutek – Navrátil (66.Kopunec), Vagdal, Křiva, Krupko – Ryška (72.Vaněček), Petr, Maleňák, Pokorný (85.Šmatelka) – Beníček, Raštica
rozhodčí: Mec – Schürmacher, Zicháček
žk: Stojaspal, Velecký – Pokorný, Raštica
diváci: 226
střely na branku: 6:2
rohy: 9:5
další utkání: Osvětimany – Napajedla, Vigantice – Slušovice 4:2, Štítná nad Vláří – Mladcová, Staré Město – Horní Bečva 2:1, Morkovice – Nevšová 4:2, Velké Karlovice – Luhačovice 2:1
Netradičně v sobotu (kvůli auto-burze) jsme stáli ve dveřích na první pohled tuctového utkání 5.ligy, ale opak byl pravdou. Plný bodový zisk bychom považovali za vstupenku do horní poloviny tabulky a druhou variantu … ani nevzpomínat. Tabulka se ostatně ne a ne nějak výrazněji rozdělit a až na poslední dvě mužstva nemá nikdo nic jisté. My jsme se ziskem sedmi bodů z posledních tří utkání vyhrabali ze spodních bažin a ve vzestupu bychom rádi pokračovali i nadále. Ostatně zhodnotit bod ze Slušovic bylo možné až dnes. Až na tři týdny potrestaného J.Sotoláře, J.Hulína plnícího si trenérské povinnosti u žen (či koho) ČSK UB a zraněného J.Červenku jsme k tomu měli pohromadě i potřebný materiál a také domácí podmínky bez zdlouhavého cestování. Na jaře jsme po osmi duelech bez prohry s Kunovicemi v řadě u nich vybuchli (prohra 2:3) a hanba nás fackuje ještě dnes. Už jenom z těchto příčin jsme měli našim příznivcům co vracet. Mimo to si jistě stý start za Nivnici nechtěl zošklivit T.Kelíšek (J.Hulín se ho z popsaných důvodů dočká snad příště – přes sto utkání mají z kádru ještě V.Velecký, D.Bumbalík, R.Straňák a P.Stojaspal). V chladném sobotním odpoledni se mnoho utkání v okolí nekonalo, ale ani tak nebyla v hledišti o utkání větší poptávka jak obvykle. Příchozí spatřili dobře připravenou plochu a v dresu mladého týmu Kunovic také dva fotbalisty mihnouc se v minulosti v našem dresu a to T.Maleňáka a V.Beníčka, jenž u nás kopal ještě na jaře. Nemihl se v něm naopak chybějící Flek, který o sobě dal vědět jenom po zápase, kdy se držel pod krkem s jedním z diváků… Ještě před tím se mnozí (i zápise uvedení) Nivničané dozvěděli, že jsou .. no jediné publikovatelné označení je ubožáci (a to i při potvrzování zápisu před hlavním rozhodčím). Ostatní výrazy s laskavým prominutím vynecháme. A že jich i z hostující lavičky, nezřídka živené samotným šéfem, přilétlo. Bez pardonu jsme takové neurvalé chování soupeře u nás roky nezažili. Jedním z výsledků toho všeho je, že ubývá fotbalových rozhodčích a ta pravá mela nastane, až si kluby budou řídit utkání samy. Od toho nech nás ten nejvyšší fotbalista ochraňuje.
Pozápasový pohled do našeho zápisníku je dnes tristní, neboť se toho tam dnes mnoho nevepsalo. My jsme opět předvedli, že jsme týmem dvou tváří a v první půli jsme navázali třeba na poločasové představení s Velkými Karlovicemi či několik hluchých fází třeba ze Starého Města.. Předem vás upozorňujeme, že v první půli jsme nevyprodukovali ani jeden roh a ani jednu střelu mezi tyče a tak nic takové v popisku nehledejte. Možná by se našli statistici, kteří by za ohrožení branky považovali zablokovaný míč R.Straňáka, který se do prostor branky odrazil, ale s tím za námi nechoďte a proto ani nehodláme uvádět minutu, které měla do přestávky hodně blízko. Ale pojďme po stopách od prvního hvizdu. Mezi první a desátou minutou jsme zjistili, že soupeř nechal obrannou taktiku doma a se vší vážností vám pošeptáme, že měl více ze hry. Přesto jsme měli úvodní šanci my, když vystihl D.Bumbalík chybnou rozehrávku brankáře Kohoutka, ale otevírající se dálnice ke svatyni hostí se vylekal a koncovka zpoza vápna byla více než nepřesná a trest se nekonal. V 17.minutě odcentroval aktivní Maleňák na Rašticu, ale tomu chybělo buď pět centimetrů výšky nebo odrazová síla. Co mu ale pánbůh nenadělil co do výšky, to mu přidal na hlasivkách. Každý jeho kontakt se soupeřem doprovázel různými skřeky, a když se k němu postupem utkání přidalo půl sestavy hostí tak si jistě dovedete představit jak to na hřišti vypadalo. Prý nedovedete? Byli jste někdy v různých pavilonech zoologické zahrady? Ano? Tak už si to představit svedete. Ve 23.minutě cuchal nervy hostí znovu golman Kohoutek, jenž si hrál na hranici vápna s ohněm a jen tak tak ho před R.Straňákem uhasil. Z výše uvedeného by mnozí nabyli dojmu, že to z naší strany nebylo tak špatné, ale věřte, že bylo. Přechod do útoku nula. Kombinace nula. Ohrožení soupeřovy branky nula. Střely a rohy už víte také.. A ve 29.minutě už si fotbalová spravedlnost řekla dost. Nivnici potrestám gólem. Ve zmíněné minutě odhlavičoval balon za sebe J.Vítek asi v domnění, že golman R.Kolaja má ruce deset metrů dlouhé a byl z toho roh z kategorie naprosto zbytečných. A právě z nich padají góly. Centr Maleňáka byl přizdvižen v houští postav na Vagdala u zadní týče a ten se nemýlil 0:1. S tímto hřebíčkem jsme lomcovali až do půle, ale na předváděném se nic nezměnilo. A mohlo. Ve 30. minutě přišel pod tribunou o sportovní náčiní D.Bumbalík, ale hostující projekt dva na jednoho se nezdařil. Pokorný místo psaní adresy na Rašticu pálil sám a to zbrkle a vysoko. Možná mohlo být hotovo po půlhodině. Naši až do přestávky do utkání neměli čím přispět či co nabídnout a tak jsme byli rádi, že jsme měli pětačtyřicet minut hrůzy za sebou. O přestávce jsme se v kabině pomodlili a doufali, že nám některý svatý pomůže, jelikož čekat zázraky od přímých aktérů nebylo možné.
Druhá půle byla přece jenom od té první výrazně odlišná. Nevíme jestli byl úkol hostí probránit se k výhře, ale Kunovjané čtyřicet pět minut nevytáhli paty z vlastní poloviny (s jedinou výjimkou, kdy nechal J.Vítek zbytečně míč spadnout a mezi ním a brankářem se ocitnuvší hráč soupeře střílel hodně vysoko). Od začátku také rozjeli zdržovací arzenál a po již uvedených smrtelných výkřicích hrůzy to místy na place vypadalo jako v židovské škole. Aktivita našich ale vyložené šance nevyplodila. V 50.mimutě hledal R.Straňák ve vápně V.Veleckého, ale ten je všechno jenom ne levák a když mu do střely ještě hosté píchli dolní končetinu tak není divu, že střele scházela razance. Ale byla první mezi tyče. V 53.minutě jsme se dokonce dožili i prvního rohu, ale ani ty dnes nebyly co jindy. V 65.minutě jsme zaměnili pár dešťových kapek za živou vodu, ale byly to opravdu kapky dešťové a nápadů na polovině hostí nepřibývalo. Po jednom ojedinělém jsme ale přece zaznamenali brankovou příležitost, když po centru R.Straňáka hlavičkoval zády k brance V.Velecký, ale směr balonu změnil nicotně a na míč stihl Kohoutek reagovat a poslal ho na roh. V 69.minutě přistavil kopačák na vápno J.Gojšovi J.Kelíšek, ale než následná střela doplachtila po brankovou čáru stihli bychom si zavázat obě kopačky. Přibývalo jenom emocí, našich rohů a závarů a vypadalo to, že gól nedáme do konce víkendu. V 80.minutě jsme se v tom utvrdili znovu, když centr R.Straňáka už-už padal na čelo V.Veleckého, ale před ním se zjevivší Vaněček ho odvrátil do bezpečí. V 85.minutě zahrával standardku z pětadvaceti metrů J.Gojš, jenž zvolil místo očekávaného centru přímou střelu a tu u tyče vyrážel Kohoutek na další roh. Po něm hlavičkoval P.Bršlica, ale trefil na brankové čáře clonícího P.Stojaspala a tak se možná dá slovo clonícího vyměnit za zavazajícího, ale na obranu našeho obránce musíme uvést, že opravdu nestihl míči uhnout ač se snažil. Krátce před koncem si ještě tribuna po šlapáku na P.Bršlicu žádala druhou žlutou pro hostujícího Rašticu, ale bylo dobře, že zůstal na trávníku (ostatně P.Stojaspal měl za sebou také pokus o druhou žlutici). Hra na jednu bránu vrcholila a právě po faulu Raštici kopl a hosté odvrátili standardku R.Kolaji z poloviny na roh. Při něm už byli ve vápně kromě diváků a kopajícího J.Gojše všichni přítomní, čili jednadvacet fotbalistů (našeho brankáře nevyjímaje) a po hlavičce J.Vítka se míč odrazil na ruku právě Raštici a dobře postavený sudí neváhal – PK. Zbývala ,,maličkost” a to proměnit ji. Tíhu okamžiku zvládl R.Straňák bez nervů a vyrovnal na – 1:1. Naši snahu o nemožné potom už uťal čas a škoda jenom, že v době, kdy jsme měli házet dlouhý aut do vápna… Utkání tak skončilo smíšenými pocity na obou stranách. My můžeme na jedné straně hořekovat nad přístupem k první půli a za tu druhou brát alespoň bod. Hosté to mají asi naopak. V prvním poločase byli lepší, ale ve druhé zalezli a čekali na inkasovaný gól. Dočkali se už podruhé v řadě v nastavení. Po závěrečném hvizdu vzkypěla krev mimo jiné i mezi fotbalisty soupeře, když někteří ruku vid