ODFLÁKNUTÁ PRVNÍ PŮLE ZNAMENÁ POHÁROVÝ KONEC
středa 17.září 17,00 – pohár KFS Zlín
TJ SOKOL PRAKŠICE – TJ NIVNICE 3:1
poločas: 3:1
góly: 16.Slavíček, 37., 38.Šůstek – 8.Karlík
sestavy:
Prakšice: Lako – Fijalík (82.Vá.Gajdůšek), M.Řezníček (90.M.Gajdůšek), Dynka, Sukup, Helíšek, Slavíček, Kočica, Šůstek (85.D.Řezníček), Karlík, Dedík
Nivnice: Vystrčil – Karlík, Žáček, Bršlica, Vítek (46.Hulín) – Michalec (77.Zlínský), Bumbalík, Stojaspal, Konečný, Gojš – Velecký
rozhodčí: Schnürmacher – Zpěvák, Kotačka
žk: 0
diváci: 88
střely na branku: 5:3
rohy: 3:9
Pohárové čtvrtfinále pár jistot nabízelo. Třeba to, že dnes doplní jednoho zástupce vsetínského okresu (Horní Bečva), zlínského (Slušovice), kroměřížského (Morkovice) také zástupce okresu Uherské Hradiště. Že to nebudeme my by nás před utkáním asi ani nenapadlo. Až na M.Bínu jsme k o dvě třídy níž hrajícímu soupeři totiž odjeli kompletní a jako favorité. Nic na tom nemohlo změnit ani to, že domácí už vyřadili Boršice a Nedachlebice a ani to, že právě v Prakšicích jsme v poháru skončili loni. Výsledek dnešního odpoledne je ale tristní a náš návrat domů lze přirovnat k návratu zpráskaných psů z ulice. Přestože v kabině padala slova jako přístup či nepodcenění soupeře tak se to ukázalo házení hrachu na stěnu.
Dobrý vstup do utkání jakoby nám spíš ublížil a jenom naše kluky utvrdil v tom, že moc sil vynaložit nebudou muset. Už běhen prvních dvou minut utekl po levém křídle J.Gojš, ale dalo nám práci zjistit, který ze dvou centrů byl horší. Posuďte sami. Ten první oslovil na umělce dovádějící děti a ten druhý už ani ty ne. Přesto jsme už v 8.minutě otevřeli skóre, když balon z naší poloviny vyvezl J.Karlík, aby ho předložil na pravé křídlo D.Bumbalíkovi, který mu ho vrátil do vápna a náš obránce nás zblízka poslal do vedení – 0:1. Jak je výše zmíněno tak nám to byl asi čert dlužný. Ve 12.minutě prodloužil dlouhý aut P.Stojaspala V.Velecký a nůžky A.Michalce střihly o kousek vedle. V 16.minutě jsme vyvrbili první z řady individuálních chyb, ač právě tato minuta jich přinesla hned několik. Malá domů připravila golmanovi M.Vystrčilovi tolik starostí, že ji odvrátil jenom mezi své vápno a středový kruh, kde jsme pro změnu prohráli souboj a Slavíček vniknuvší do vápna z levé strany M.Vystrčila prostželil – 1:1. Ani to jsme ještě nepovažovali za zdvižený prst. Zvláště, když se nějaká ta šance urodila i ve vápně domácích. Třeba v 19.minutě se dostal k přetaženému míči V.Velecký, jenž si balon zasekl a připravil na svoji silnější pravačku, ale místo umístěné střely zvolil ránu nahoru, kterou ještě přizvedl na roh golman Lako. Ve 26.minutě střílel z dálky domácí Šůstek a balon odrazila zpět do hry naše pravá tyč. A právě v této chvíli si bylo načase položit otázku kdože hraje jakou soutěž. Domácí vývoj natolik povzbudil, že brzy smazali naši roli favorita a zcela vyrovnali hru (jestli by přece jenom nebylo přesnější napsat, že byli na míči lepší a hlavně daleko snaživější). Ve 30.minutě se za naší (ne)obranou ocitnul Dedík a kdyby mu míč neuskočil o decimetr dále jak potřeboval tak bylo zle. To ale stejně bylo, jenom se to o pár minut oddálilo. Ve 36.minutě jsme do utkání promluvili standardkou O.Žáčka, který oslovil J.Gojše, jenž přenesl tíhu koncovky na V.Veleckého, ale tomu stejně jako loni prakšické hřiště nesvědčilo a míč do sítě neprotlačil, přestože k tomu měl podmínky ideální. Za minutu přišel na druhé straně trest. Z nějakých dvaadvaceti metrů se do balonu opřel Šůstek a balon jsme našli až v síti u levé tyče – 2:1. Když už tekla studená voda tak jsme toho bezezbytku využili a hned se osprchovali potřetí. Uběhlo sotva šedesát vteřin a o přihrávku J.Vítka před naše vápno projevilo zájem hned několik domácích a za toho nejúspěšnějšího označíme znovu Šůstka, jenž dorážel míč z úhlu pod břevno – 3:1. To už jsme měli starostí až nad hlavu a neubylo jich ani po dvou křídelních výpadech těsně před přestávkou. Ten první podnikl na pravé lajně A.Michalec, ale V.Velecký balon před brankou nedostihl nebo neusměrnil.. Kdoví. Za minutu se podávala totožná situace jenom s tím rozdílem, že balon k našemu sniperovi přiletěl z leva od J.Gojše. Výsledek byl ale stejný. A vlastně i ten na tabuli.
Jestli někdo z vás uvěří, že jsme ve druhém poločase nevystřelili na domácí branku tak mu nabízíme tužku a papír a možnost psát od příštího utkání podobné elaboráty. Naši sice výrazně rozpohybovali svoje ústrojí, ale výsledkem byla jenom platonická převaha prošpikovaná nespočtem rohů, stejným počtem ofsajdů a také ztracených míčů poblíž domácího vápna by se tucet našel. V 55.minutě jsme měli na dosah kontaktní branku, když po přihrávce J.Gojše nahrával na malé vápno p.Stojaspalovi V.Velecký, ovšem našemu středopolaři míč chvíli na hrozném terénu poskakoval a když ho zkrotil tak už u něj byl golman Lako a po následném kontaktu se pískal faul proti nám. Ví někdo jak by se utkání dále vyvíjelo, kdyby jsme z této akce vykutali gól? Za pár okamžiků se k jediné přesné (tím myslíme přesně mezi tyče) střele druhé půle dostali domácí. Bylo to v 57.minutě ze standardní situace. Chcete-li z přímáku z dobrých dvaceti metrů. K tyči pálil M.Řezníček a brankářem vyražený balon dobíhali jenom domácí a to konkrétně Slavíček, jehož dorážka lízala břevno. Potom už se až na jednu výjimku, kterou byla rovněž neúspěšná domácí standardka kopaná v samém závěru, hrálo jenom na jedné polovině, ale myšlenku v naší hře nebylo lze pohledat. Kvapící čas jenom vše zhoršoval a jediné nebezpečí se před domácí kasou odehrávalo po již zmíněných rozích. Z jedné strany strašil domácí J.Hulín, z druhé J.Gojš, ale na naší noze neřkuli hlavě nepřistál ani jeden balon tak kloudně, že by se s ním bylo možné domluvit na spolupráci. Nemlich stejné to bylo se standardkama z boku (k přímé střele nám nebyla nabídnuta ani jedna), když třeba ta J.Hulína v 83.minutě měla ideální parametry, ale naši už asi ve vápně domácích rezignovali. Utkání se celkem pochopitelně dohrávalo za domácího zdržování, jenž bylo k pozorování asi sedmačtyřicet minut, což byla dnes délka druhé půle, ač byla naše představa díky několika operacím prováděným přímo na ploše, daleko jiná. Možná ale, že při naší produkci by bylo daleko rozumnější utkání o deset minut zkrátit. Nic by se nestalo. Postup domácích je zasloužený. K utkání přistoupili daleko lépe a jejich nasazení zejména v prvním poločase bylo diametrálně odlišné od toho našeho. Proti výše hrajícímu týmu se chtěli vytáhnout a to se jim podařilo.