sobota 16.srpna 16,30 – mistrovské utkání muži
FC MORKOVICE – TJ NIVNICE 2:2
poločas: 2:1
góly: 29.Oplt, 36.Knap – 23.Velecký, 49.Stojaspal
sestavy:
Morkovice: Jarka – Z.Karlík, Smažinka, Přikryl (72. Šupčík) – Řiháček, Oplt, Holoubek, Moravec (72.Rakáš), Pospíšil (72.Bačovský) – Knap, Žourek
Nivnice: Kolaja – J.Karlík, Žáček, Bršlica, Vítek – Kelíšek (75.Zetka), Stojaspal, Bumbalík, Hulín, Gojš – Velecký
rozhodčí: Večeřa – Ševčík, Rybka
žk: Oplt – 0
diváci: 99
střely na branku: 9:4
rohy: 6:3
další utkání: Luhačovice – Hrachovec 4:1, Osvětimany – Hluk 0:2, Nevšová – Kunovice 7:0, Staré Město – Štítná nad Vláří 2:2, Bystřice pod Hostýnem – Velké Karlovice 1:4, Boršice – Slušovice
První ,,krajskou” vyjížďku (busem s logy ČSK Uherský Brod !) jsme podnikli do Morkovic za Buchlovské hory a netřeba psát, že to byli právě domácí, kdo se obsadil do role vysokého favorita. Už tak našlapaný tým totiž v létě posílili (z Kvasic se např. vrátil Smažinka) a jejich ambice sahají k nejvyšším příčkám tabulky. My můžeme prozradit, že jsme do batůžku mapu nebrali, jelikož mezi námi byli takoví, co k místnímu areálu trefili zcela neomylně, jelikož si ještě pamatovali, že jsme v sezóně 2015/16 svedli dva souboje s jejich rezervním celkem v B třídě. Vody sice teče míň a míň ale přece jenom nějaká od těchto událostí odplavala a my měli po mnoha letech změřit síly tentokrát s A týmem Morkovic, které si už vyzkoušely i divizi, ale to je historie také letitá (naposledy asi 2012/13). Pro naši jedenáctku to byl jakýsi prubířský kámen, nebo srozumitelněji formulováno test schopností. Při vší úctě k Luhačovicím nás čekal rozhodně kvalitnější soupeř a na to jak mu budeme čelit byla zvědavá široká fotbalová obec kraje. Na rozdíl od přípravných duelů už máme přece jenom více variant jak poskládat startovací jedenáctku, přesto bylo absencí znovu neúrekom. Obejít jsme se museli bez P.Konečného, A.Michalce, R.Zálešáka a M.Bína se alespoň zhostil záslužné role v podobě rozlévání vlastní svatební slivovice. Někdo to ostatně dělat mosí, né? Nově jsme ale do sestavy naládovali dva zkušené harcovníky a to V.Veleckého a P.Bršlicu a základní složení jsme proto považovali za konkurenceschopné. Jenom jsme nevěděli do které minuty duelu si to budeme myslet, protože jsme velké oči přece jenom nechali doma. Okurková sezóna je za námi a pojďme nahlédnout na náš druhý pětiligový fotbal.
Úvod fotbalového představení okořenil průnik domácích do našeho vápna z kraje hřiště a nebýt včasného zásahu P.Bršlici před domácím Opltem tak nás křísili už po třiceti vteřinách. Tento nešťastný vstup jsme následně ustáli a následovala desetiminutovka mezi vápny. Do ní zařadíme i V.Veleckého zjevivšího se za domácími obránci v 9.minutě, ale jeden z nich byl bez míče přece jenom rychlejší jak náš útočník s ním a tak nám loptu ukradl dřív, než s ní bylo namířeno na branku. V 17.minutě nám domácí připomněli kdo je tady pánem. Standardku domácího Knapa vyrážel R.Kolaja na roh a hned po něm předvedl dva ostré zákroky volající po vedoucí brance domácích. V 19.minutě byl náš golman znovu pohotový, když stihl zareagovat na tečovanou střelu a nanovo ji poslal na roh. Po něm vyvrcholila trma – vrma střelou Holoubka nad a na chvíli jsme měli klid. Ve 23.minutě obzvláště, jelikož jsme vsítili historicky první venkovní gól v 5.lize. Nebyl krásný, ale to je nám ukradené. Odražený míč od domácího stopera doputoval k nohám J.Hulína a už jeho zakončení vně vápna podél Jarky volalo po radosti, ale balon si to do branky mířil rychlostí hlemýždě, což zjistil jako první V.Velecký a z metru ho dorazil do sítě. Ne toho hlemýždě, ale balon – 0:1. Domácí nám potom opět přitopili a lovit jejich dvojici štírků Knap – Žourek bylo čím dál složitější. Když už jsme někoho z nich chytli pod krkem tak to většinou skončilo proviněním se proti pravidlům a domácích standardek přibývalo. Ve 26.minutě si jednu takovou, po faulu na Moravce, vzal pod svá křídla Knap a znovu ji musel R.Kolaja boxovat alespoň na roh. Ve 27.minutě se třepala už i naše síť, ale to v podstatě ani nemusíme psát, protože se jednalo o dorážku z jasné ofsajdové pozice. Ve 29.minutě už se nic proti pravidlům nenašlo a bylo vyrovnáno. Morkovičtí opět provětrali naši levou stranu a po centru Pospíšila nebo Moravce (tady si nevíme rady) zakončil krásnýma nůžkama do víka Oplt a slušelo se zatleskat, ač bychom se jistě bez tohoto gólu obešli – 1:1. Nutno navíc poznamenat, že bylo vyrovnání zasloužené, neboť byli domácí více na balonu a z toho vyplývala jejich herní převaha. Z této aktivity se rodil jeden přímák za druhým a po tom ve 34.minutě pacifikoval balon R.Kolaja dokonce nadvakrát, než domácí přešla chuť na druhou branku. Tady víme jistě, že pálil Žourek. Ve 36.minutě se potvrdilo, že se fotbal rozhoduje ve vápnech a v těch byli domácí jednoduše hbitější. Do toho našeho načechral po zemi balon Oplt a Knap otočivší se kolem O.Žáčka trefil technicky nechytatelné prostory naší branky – 2:1. V tu chvíli by ani hazardní hráči nerozhazovali peníze na náš návrat do utkání, ale … Například ve 41.minutě jsme předvedli, že ještě nejsme po smrti. Přetažený centr T.Kelíška vrátil před kasu J.Karlík (v tu chvíli již si vyměnivší místa s J.Vítkem), aby ho z voleje poslal vysoko P.Stojaspal. S klidem můžeme prozradit, že se jednalo o tutovku a takový gól do šatny by k zahození nebyl. Nestalo se tak ani po koncovce J.Hulína v nastavení první půle a proto v naší šatně nebyla nálada k popukání. Po důvodech nemusíme pátrat složitě. Vedení domácích bylo zasloužené, ale trošku se nás přece jenom dotklo, když jsme zaslechli, že nás Morkovice přehrávají lepší fyzičkou. Houbelec. Byli jednoduše fotbalovější. Ovšem to vše jenom zatím, ač se jevilo, že moc trumfů v rukou nemáme.
Druhou polovinu zpříjemnil dvaadvacítce fotbalistů lehký vánek, který sváděl boj s horkým vzduchem a místy aktérům přece jenom ulevil. Nejsme ale meteorologové a vrátíme se na trávník. Už ve 49.minutě si na polovině vyměnili míč J.Gojš s P.Stojaspalem a ten v duchu ,,když nevíš, co s míčem tak dej gól” ho opravdu dal. Do balonu práskl z dobrých pětadvaceti metrů a kopačák se zastavil až v síti u pravé tyče domácího golmana Jarky – 2:2. Rázem se začínalo znovu, ale díky této brance jsme ožili a druhé housle hodili do kouta. Najednou nás bylo plné hřiště, u mnoha balonů jsme byli dříve a domácí zjistili, že body nebudou S nováčkem zadarmo. V 61.minutě se přes beky uvolnil V.Velecký, ale po otočce a zakončení byl k mání jenom roh. Dále proudil fotbal od vápna po vápno a moudrosti o takové či makové fyzičce byly dávno zapomenuty, jelikož začalo docházet spíše domácím, kteří se to zkusili zvrátit trojím střídáním. Na hru to ale valný vliv nemělo. V 73.minutě to ostře znovu zkusil P.Stojaspal a také při této střele lízal balon tyčku, leč z té opačné strany. Škoda. V 79.minutě kopali jednu z tisíce standardek domácí a potom, co zamířil Žourek nad bylo na místě si vydechnout. V 81.minutě jsme si jistě slibovali od úniku J.Gojše více, ale finální nahrávka na malé vápno nenašla adresáta, přestože se někteří o doručenku hlásili vehementně. V 84.minutě nám po dlouhém autu domácích mohl zatlačit oči domácí kapitán Karlík, ale spíše by trefil vzducholoď jak naši branku a jeho držení se za hlavu bylo všeříkající. V 87.minutě jsme odvrátili další přímák Knapa a pomalu začali přemýšlet o bodu. V 89.minutě dokonce o třech. Centr zapomenutého O.Žáčka po našem rohu přistál na hlavě V.Veleckého, jenž ale našel jenom rukavice Jarky. Kdyby šel balon kamkoliv jinak tak jsme slavili, neboť zareagovat na hlavičku ze dvou či tří kroků by bylo nadlidské. V 90.minutě nám naposledy zatrnulo, protože rána Bačovského z křídla měla gólové parametry, ale R.Kolaja nás dnes podržel a míč vyrazil na roh, se kterým jsme si poradili také. Ze dvouminutového nastavení se stalo tříminutové, ale o bod nás to neokradlo. Díky daleko lepší druhé půli si vezeme, troufneme si říct, spravedlivý bod. Šnůra mistrovských utkání bez prohry je tak natažena na devět utkání. Větší radost ale máme z pozápasového potlesku našich příznivců. Fotbalisté si ho zasloužili a my je chválíme také.