POVÝŠENÁ CSAPLÁROVA PAST
pátek 31.října 17,45 – mistrovské utkání – UMT Staré Město
JISKRA STARÉ MĚSTO – TJ NIVNICE 2:2
poločas: 2:0
góly: 4.Tureček (PK), 43.Zelený – 66.Hulín, 80.Stojaspal
sestavy:
St.Město: Noha – Hájek, Jirsák, Chramcov – Tureček (64.Chaloupka), Zelený, Hastík (64.Basovník), Houdek (75.Kejř), Popelka (75.Běťák) – Petek (64.Trvaj), Brázdil
Nivnice: Kolaja – Karlík (37.Michalec), Vítek, Bršlica, Stojaspal – Kelíšek, Bína (5.Konečný), Bumbalík, Hulín (84.Šlapal), Gojš – Velecký
rozhodčí: Drozdy – Zpěvák, Rybka
žk: Chaloupka – Kolaja, Bršlica, Stojaspal, Hulín, Velecký, Vítek
čk: 45.Bumbalík (Nivnice)
diváci: 300
střely na branku: 6:6
rohy: 9:5
další utkání: Morkovice – Hluk, Bystřice pod Hostýnem – Štítná nad Vláří, Nevšová – Hrachovec, Luhačovice – Slušovice, Kunovice – Velké Karlovice, Boršice – Osvětimany
Náš letošní příběh psaný se Starým Městem jakoby neměl konce. V červnu jsme bok po boku vbíhali do cíle 1.A třídy, abychom nakonec o prsa vyhráli, načež se ale z postupu těšil i náš soupeř. V polovině roku nás dohromady svedl i los krajského poháru, ve kterém jsme přes Jiskru postoupili na penalty a do třetice jsme se vydali do Starého Města k podzimní derniéře 5.ligy. Po jarní prohře v A třídě a pohárové remíze už zbývala jenom třetí varianta a to ta vítězná… Ale teď vážně. Že bychom s někým během jednoho roku odehráli tři soutěžní utkání nebývá obvyklé a ještě méně je pravděpodobnější, že se všechna utkání odbudou na hřišti totožného klubu. Ale, přihodilo se. Soupeři jsme vyhověli v přeložení duelu (dlužili jsme mu to) na páteční termín a vzhledem k brzké tmě je jasné, že se hrálo na umělce, což při vzpomínce na klouzavé podloží a naši nevhodnou obuv ve Štítné nemělo být na škodu. A kdoví jestli u správce zbyla na konci roku alespoň hrstka pracího prášku. Dres se po utkání určitě nebude prát PM.Vystrčilovi a O.Žáčkovi, kteří z různých důvodů už zazimovali a jestli ho ostatní propotí bylo nezodpovězenou otázkou, neboť náš tým je jako chameleon. To můžeme doložit čísly. Po úterních dohrávkách je v čele trojice Hluk, Morkovice a Velké Karlovice a s těmito úspěšnými celky jsme uhráli 7 bodů při skóre 8:3. V suterénu se tísní triumvirát Štítná, Bystřice a Luhačovice a právě s touto společností jsme splakali nad výdělkem, což dokládá tristní zisk 2 bodů (skóre 2:4)! Tož tak na tom světě. Možná i proto bylo dobře, že jedeme ke kvalitnímu celku, i když i ten zažil na podzim slabší chvilky, přestože se dlouho vyhříval na medailových příčkách. S blížícími se mrazy se nám ale podařilo Jiskru o bod trumfnout a bylo by docela milé před ní i zimovat, což by znamenalo přivést bod a s dvaceti dohromady prožít hezké Vánoce. Aniž bychom předbíhali tak se to povedlo, přestože k tomu vedla trnitá cesta.
Než tedy uložíme letošní kroniku do kredence tak si pojďme popovídat o dnešním utkání, kterému nechybělo vůbec nic. Nejprve se omluvíme, že možná některé události budou o minutu opozděny či naopak popsány v předstihu, protože světelná tabule sice fungovala, ale protože je nasměrována na hlavní hřiště tak jsme na ní viděli h…. neviděli. Dobře jsme ale viděli první branku utkání, kterou už ve 4.mimnutě vstřelili domácí. Náš brankář R.Kolaja byl ve vzdušném souboji s domácím Popelkou asi opravdu o půl vteřiny později a domácího záložníka složil na zem. Sudí Drozdy neváhal ani vteřinu a domácí kopali penaltu. Náš golman navíc inkasoval žlutou kartu, čímž zahájil licitovaný mariáš, bohužel hraný pouze našimi (podle sudího). V každém případě penaltu Tureček proměnil a Staré město vedlo – 1:0. Čekalo by se, že nás rychlá branka poznamená nějak výrazněji, ale nestalo se. V 10.minutě se o vyrovnání vynasnažil P.Stojaspal, střílící o metr vedle a za minutu také T.Kelíšek, jemuž ránu chytil Noha. To už jenom z lavičky sledoval M.Bína, jehož kvůli zranění nahradil P.Konečný. Také on sledoval vysoký pokus vysokého Brázdila kolem 15.minuty. Za šedesát vteřin odcentroval aktivní J.Gojš na V.Veleckého, jemuž balon štípl golman Noha. V 19.minutě se pumelicí prezentoval P.Stojaspal, načež už byli zahřátí na provozní teplotu, což bylo potřebné, protože se hrál fotbal nahoru – dolů. Zatím ale téměř všechny okamžiky končily před oběma vápny. Výjimkou byla naše akce ze 30.minuty, kterou rozjel J.Vítek z vlastní poloviny, aby po centru J.Gojše na balon nedosáhl na zadní tyčku nabíhající T.Kelíšek. Ve 31.minutě vystrašil zadní řady domácích J.Hulín, toužící zužitkovat dlouhé vhazování P.Stojaspala, ale kisňu domácích netrefil. Poločas se už pomalu chystal spát, ale událostí před jeho koncem ještě pár nabídl a to velmi důležitých. Všechny byly pohříchu proti nám. Nejprve ta první stanuvší se ve 37.minutě, kdy pro zranění odstoupil už druhý náš fotbalista (J.Karlíka nahradil A.Michalec). Druhá bylo potom podstatnější. Na polovině vybojoval a zatáhl míč před naše vápno Petek, aby se po následném centru (Hastíka ?) z levého křídla dostal na malém vápně k balonu nepokrytý Zelený a zblízka nám sebral předzápasové iluze – 2:0. To by ještě možná nebylo možné považovat za tragédii, ale oplácení kapitána D.Bumbalíka v posledních vteřinách první půle už musíme považovat za zbytečné a za kudlu do vlastních řad. Do kabin jsme tedy odešli se svěšenými hlavami, ale z nich už jsme se vrátili s tím, že ve fotbale je možné ledasco. Mimo trenéra se k řečnickému pultíku postavil i P.Stojaspal a jeho slova popadala na úrodnou půdu. Pravdou také je, že jsme maličko spoléhali na to, že se s blížícím večerem domácí uloží ke spánku. Dvoubrankové vedení a přesilovka se k tomu přímo nabízela a ono se to opravdu stalo.
Kdo neviděl a nevěděl o vyloučení našeho hráče tak během druhé půle mohl nabýt dojmu, že nás nehraje deset, ale možná dvanáct (ostatně to jsme si během utkání mysleli o domácích také.. leč z jiného důvodu). Původní plán dohrát utkání se ctí se pomalu měnil na plán ztížit domácím cestu za výhrou. Jako první se ale osmělila domácí Jiskra a to hlavičkou vyraženou naším golmanem na roh. To samé měl v úmyslu i V.Velecký na opačném koutě umělky, ale ten pro změnu branku netrefil vůbec. V 55.minutě Nivničané zosnovali první nebezpečný výpad, který ještě ale neuzrál. P.Konečný nechal na pravém křídle proběhnout J.Hulína na jehož nabídku před brankou T.Kelíšek o špičku boty nedosáhl. Za tři minuty se na pravém křídle dostal před svého strážce J.Gojš, ale v souboji o jeho finálku před branku neměli naši ani potřebné štěstí ani trošku přesnosti a domácí balon ze svého chřtánu vyrvali ven. Abyste si nemysleli, že domácí odešli úplně tak musíme upřesnit, že i oni sem tam navštívili prostor u naší branky, ale když už něco vytěžili tak se jednalo o nějaký ten roh či standardku ovšem ani z jednoho se toho mnoho neurodilo. To v 66.minutě naše srdce zaplesalo poprvé. P.Stojaspal přihrál z velkého čtverce balon na pravou starnu a centrovaný kopačák A.Michalce už naši zužitkovali. První souboj P.Stojaspala ještě dopadl nerozhodně, ale dorážka J.Hulína už ukazatel stavu přepisovala – 2:1. Netřeba dodávat, že tahle medicína s domácími zamávala a dokonce se zdálo, že ,,se bojí vyhrát”. Prostě dostali strach o výsledek. To naši se napili úplně jiné tekutiny a zamávali křídlama a i nadále jich bylo plné hřiště a proč to neříct – hráli velmi dobře. V 74.minutě nám sice bylo na vteřinku ouzko, protože jeden náš nejmenovaný důrazný obránce se na vlastním vápně pokusil o vraždu, ale sudí si asi řekl, že už toho příkoří bylo dost a blahosklonně rozpažil. Za dvě minuty pálil z vápna J.Hulín, ale domácím rybník nevypálil. V 80.minutě už byl náš kumšt a výborná hra odměněna. Po domácím ofsajdu kopal standardku z hloubi vlastní poloviny R.Kolaja (tak jako všechny ostatní ve druhé půli) a z vyhraného hlavičkového souboje J.Gojše těžil gólovku P.Stojaspal, který byl u míče dřív jak domácí brankář a podél něj srovnal na – 2:2. Poté dostal za krásný sprint k oslavujícím fotbalistům honorář (čti žlutou kartu) trenér A.Zlínský, ale jistě to stálo za to. Nervy drásající čtvrthodinka i s nastavením byla jenom pro silné povahy. Domácí si uvědomili vážnost situace a po zjednodušení jejich hry mířil do našeho velkého vápna jeden balon za druhým a po jednom takovém se domácí dožadovali ruky, ale blízko hlídkující asistent O.Rybka nic takového nepostřehl. Minutky se vlekly jak med a když jsme se dozvěděli, že se jich ještě pět nastaví tak se o nás pokoušel psotník, protože jsme ponáhnali domů. Přesto jsme v nějaké devadesáté minutě měli na nohou dokonce J.Gojšem vítězný gól, ale náš neúnavný hroťák byl v koncovce obtěžován a tak jeho pozice nebyla tak jednoduchá jak se původně jevilo. Domácí Jiskře byl v 93.minutě nabídnut přímák ze sedmnácti metrů po faulu P.Bršlici na Basovníka, ale když Brázdil vyrýsoval švy míče na čelo J.Vítka stojícího ve zdi, věděli jsme, že odbíjí závěrečná. Ta skutečně za naší radosti odbila, ale po závěrečném hvizdu se nekončilo. Kdo na polovině hřiště vyprovokoval strkanici (velmi jemně řečeno) nevíme, ale že v ní hrál hlavní roli domácí trenér nás (ne)překvapilo. Pokud chtěl jít svým mladým svěřencům vzorem tak proti gustu žádný dišputát. Pokud neunesl zbytečnou ztrátu bodů tak to s emocemi přehnal. To samé musíme říct i o našem A.Michalcovi, kterému také jisté dekórum scházelo. Vše se ale nakonec uklidnilo a my se vracíme s vytouženým bodem, na který by o poločase nevsadil nikdo. Csaplárovu past, že je nejhorší vést poločas 2:0 jsme povýšili na to, že nejhorší je vést poločas 2:0 a hrát v početní převaze. Naši kluci si za druhou polovinu utkání zaslouží obdiv, pochvalu a respekt. Stejně jako za celý fotbalový rok 2025. Díky!