S POSLEDNÍM POTŘETÍ BEZ VÝHRY, ALE S BODEM
sobota 18.října 14,30 – mistrovské utkání muži
FK BYSTŘICE POD HOSTÝNEM – TJ NIVNICE 1:1
poločas: 0:0
góly: 59.Hulman – 65.Kelíšek
sestavy:
Bystřice: P.Dolák – Dluhoš, Žiška (75.Salátek), Kurfürst, Kublák – Koňařík (46.Riedl), Hulman, Dvorník (46.R.Dolák), Kouřil – Baran (46.Fuksa), Gorip
Nivnice: Kolaja – Karlík, Žáček, Bršlica, Stojaspal – Kelíšek (72.Michalec), Bumbalík, Bína, Hulín, Konečný – Gojš
rozhodčí: Zicháček – Stodůlka, Valchař
žk: Kouřil, Gorip, Kudlák – Karlík, Stojaspal, Bína
diváci: 70
střely na branku: 4:4
rohy: 3:8
další utkání: Luhačovice – Osvětimany 1:2, Morkovice – Boršice 2:1, Velké Karlovice – Štítná nad Vláří 4:2, Nevšová – Slušovice 3:5, Staré Město – Hluk 0:2, Kunovice – Hrachovec
Jestliže jsme před čtrnácti dny vyštrachali, že jsme byli ve Štítné za mistrovským fotbalem naposledy v sezóně 1978/1979, tak v případě Bystřice pod Hostýnem je to vesměs podobné, neboť jsme se s ní naposledy potkali v dávných letech 1982/1983 v B třídě. Obě tehdejší utkání skončila smírně (V 0:0 a doma po gólech J.Výmoly a Kubáčka 2:2) a bylo dost takových, kteří by natažení remízové série přijali. Náš soupeř zápolil v loňském ročníku sám se sebou a až do samého konce soutěže bojoval o záchranu, až se nakonec ukázalo, že úspěšně, přestože získal jenom neuvěřitelně nízký počet 16 bodů (my jich dnes máme 15). Protože po opakování této situace nikdo z Bystřice netoužil tak tým před sezónou posílili o několik hráčů (na příklad Fuksa, Gorip..), ale pohled na tabulku říká, že je tým z pod Hostýnku se 4 body nejenom na konci, ale dokonce úplně poslední. A právě v tom jsme hledali kámen našeho úrazu, protože jsme proti poslednímu týmu hráli už dvakrát a oba zápasy jsme prohráli. Nejprve ve Slušovicích 0:3 (ty byly opravdu v době vzájemného utkání poslední) a v živé paměti je bezkrevný výkon a prohra 0:2 ve Štítné. Do třetice jsme do stejné řeky vstoupit nechtěli, ale sami jsme netušili, kterou tvář utkání nastavíme, jelikož jich umíme z brašničky vytáhnout nespočet. Abychom dodali našim slovům na vážnosti tak doplníme, že náš nevyzpytatelný tým můžeme nazvat dokonce partou Jánošíků, což dokládáme tím, že jsme naopak první dva týmy tabulky (se třetím jsme ještě nehráli) – Hluk a Velké Karlovice položili na lopatky. Pokládat na lopatky domácí jsme odjeli už na pravé poledne a hlavně bez nemocné klubové ikony V.Veleckého (což byla mimo dorostence jediná absence), ale po delší době opět s P.Bršlicou na postě stopera. Spolu s ním se do sestavy vrátil J.Karlík a R.Kolaja.
První zápis do našeho notesu patřil už ve 2.minutě domácímu Hulmanovi, jenž po rozehrané standardce pálil vysoko na Hostýnek. O to se možná také přičinil velmi špatný a měkký podklad, který soupeřil s každým dalším technickým kouskem toho či onoho fotbalisty a to po celé utkání. Ve 4.minutě poslal do domácího vápna balon J.Karlík, ale J.Gojš ho také nezkrotil a museli jsme vzít za vděk rohem, čímž pozitiva končí, protože P.Konečnému zakončení obránci odvrátili. V 9.minutě nahrál do křídla M.Bína na J.Gojše, ale jeho střela ke vzdálenější tyči s plochou dráhou letu cíl minula. Za minutu se podobná akce opakovala a první zákrok si připsal golman P.Dolák. Nikterak těžký. V 18.minutě nahrával J.Gojš asi někomu jinému, ale výsledek byl takový, že se k míči dostal domácí Baran, ale ten jsa překvapen neuspěl, když mu balon nakonec od nohy sebral R.Kolaja. Nic to ale neměnilo na tom, že úvod a nakonec vlastně celý první poločas patřil našim. Ve 25.minutě kopal přímák z pětadvaceti metrů P.Stojaspal, aby po zasažení zdi pelášil celý tým nazpět a to hasit domácí protiútok. Podařilo se. Za dvě minuty si po přihrávce J.Gojše navedl balon do palebné pozice J.Hulín, ale ani on štěstěnu neuplatil a konstrukci o metr minul. Ve 38.minutě neotevřel skóre ani P.Stojaspal, když zakončoval u zadní tyče roh J.Gojše. Také tuto ránu musíme považovat za tutovou šanci, kterých na naší straně kvapem přibývalo. Ve 39.minutě vysunul za obranu J.Hulín T.Kelíška, ale hluboko vyběhnuvší P.Dolák kopl balon do humen. Na první pouť se vydali domácí až ve 41.minutě, ale tento pochod se nám od samého začátku nezdál, protože mu předcházela evidentní ruka domácích. Ta se k našemu překvapení nepískala, přestože ní domácí zahráli na úrovni hlavy a naopak se pískal jakýsi ihned následující zákrok našich. Každopádně jsme z následujícího přímáku spatřili úvodní střelu domácích mezi tři tyče, ale R.Kolaja nedal domácím fotbalistům šanci ani k dorážce, ke které byli vybízeni. Lehký míč naopak za minutu vypadl domácímu brankáři, ale P.Stojaspal zvolil znovu prudkou raketu a té, ač vylétla z malého vápna byla branka malá. Poločas uzavřel M.Bína, ale naši bolístku v podobě koncovky nevyléčil, když trefil prvního hráče před sebou. Pětačtyřicet minut naší převahy bylo bezvýsledně za námi a že to domácím moc nešlo dokumentuje i jejich trojí poločasové střídání. Ukázalo se, že to bylo k užitku.
Ve druhém poločase totiž domácí začali běhat, mnohdy byli i u odražených nebo chcete-li druhým míčů dříve a naráz se hrál vyrovnaný fotbal. Ve 48.minutě otevřel znovu stavidla fotbalu domácí kapitán Hulman a po jeho střele jsme s napětím sledovali, kde skončí kulka. Byli jsme moc rádi, že to bylo o chlup mimo terč. V 54.minutě byl nějakých osmnáct metrů od domácí svatyně sestřelen M.Bína a kdo byl v Osvětimanech tak si hned vzpomněl na přímák J.Hulína. K našemu překvapení se role exekutora ale ujal J.Gojš, ale jeho vlašovka letěla do hnízda celý podzim a domácí golman by se před zákrokem stihl i vysmrkat. Za všechna fotbalová příkoří, které jsme přítomným Nivničanům způsobili přišel logicky trest. V 59.minutě kopali domácí z poloviny standardku, o kterou byl na hraně našeho vápna sveden souboj několika mužů proti muži, až se balon odrazil k domácímu Hulmanovi, jenž prostřelil z parkety uvnitř velkého vápna vše – 1:0. No v tu chvíli v nás byla malá dušička, protože jsou utkání, kdybychom gól nedali ani do rána. Ale pojďme listovat utkáním dál. Přestože zápis hovoří o šesti minutách tak podle našich not bylo vyrovnáno už za minuty tři a to v té 62. Na začátku všeho podstatného byla nahrávka P.Konečného na levé křídlo, kde se rozběhl J.Gojš jemuž vyběhl pod nohy a nutno říct, že pozdě domácí golman a následnou nahrávku před bránu dorážel osamocený T.Kelíšek – 1:1. Do konce zbývala půlhodina a oba týmy měly zájem o vítězství. V 66.minutě to byli domácí, kdo k němu měl blíž. Bystřičané kopali znovu Hulmanem standardku z půlící čáry a znovu jsme měli starostí až nad hlavu. Hlavička Goripa skončila u střídajícího Fuksy, aby jsme jeho nůžky tlačili všemi prostředky mimo zařízení a když se tak stalo ani jsme nevěděli jestli není v sítí nějaká díra navíc. Poté jsme slyšeli dvakrát zaskřípat píšťalku, ale nic to nepomohlo. Kolem 70.minuty svedl souboj o balon náš útočník J.Gojš s domácím brankářem, jehož chtěl náš fotbalista oběhnout, aby mohl střílet do prázdné branky, ale svalivší se golman P.Dolák si vymodlil faul, což se za dvacet vteřin ,,povedlo” i domácímu útočníkovi, což pro nás také nebylo k popukání, protože to bylo u našeho vápna. Očekávaný centr domácího Kouřila se nekonal, ale zaskočení našeho brankáře také ne, jelikož R.Kolaja byl u přední tyče včas a míč vyrazil na roh. V 74.mimutě byl v tutové příležitosti domácí Riedl, který se do našeho vápna prosmýkl po pravém křídle, ale s pomocí beků mu balon nohama vyrazil R.Kolaja. Okolo osmdesáté minuty se na fotbal přišla podívat i nervozita a každá druhá nahrávka končila mimo hrací plochy a kolem minuty třiaosmdesáté už se na plochu nevlezl balon žádný. Tak uplynulo pět minut, kdy měly oba týmy strach přijít alespoň o ten bod až přišla první minuta nastavení a naše zástava srdce. To se tak za obranou zjevil s míčem u nohy J.Gojš, ale ani náměstí mezi velkým vápnem a penaltou mu nestačilo k zakončení a už nikdy nechceme znát odpověď na to proč nahrával do ofsajdu P.Stojaspalovi, který se sice z úhlu do branky trefil, ale to moc platné nebylo. Odpovědět na otázku jestli bod bereme je tak o to složitější. Před utkáním snad i ano, ale po těch všech nevyužitých šancích už je to horší. Zisk podzimních dvaceti bodů, které jsme považovali za interní cíl je tak sice ještě splnitelný, ale po dnešku mohl být reálný mnohem víc.